 |
 |
|||||||||
 |
 |
|||||||||
|
||||||||||
Napsali o nás
Hurikáni pamětníkům vzkřísí zapadlé časy
Tábor - Po sedmi letech v Táboře (hotel Palcát) opět zahraje kapela Eva & The Hurricanes, u jejíhož zrodu kdysi stáli Boris Adámek a Táboráci Eva Hroncová, Jiří Matyáš a Jan Vacík. Na výjimečné setkání s formací, jež je doma víc v zahraničí než v Čechách, dorazí početná skupina kamarádů, muzikantů i fandů. Na své pěvecké začátky s námi vzpomínala dnešní šéfka a zpěvačka kapely Eva Hroncová.
Pamětníci vás znají z amatérské bigbeatové kapely Mravenci, to vám bylo něco přes patnáct let, ale pak jste jim zmizela.
Odjela jsem do Prahy a začala tam dělat s kapelou a pak vycestovala ven. To mi bylo asi devatenáct a tudíž kontakty s Táborem se hodně zpřetrhaly. Sice tady bydlím, ale celoročně jsem pryč.
Při zaměstnání jste ještě studovala, kdo vás potom nasměroval na uměleckou profi dráhu?
Jan Vacík. Ten mě dostrkal do konkurzu do té pražské kapely, se kterou on začínal. Kapelník Boris Adámek dělal v Semaforu a pak si založil vlastní Kapelu Borise Adámka, kterou prošli například Petr Kužvart z Chinaski nebo Radek Pobořil z Čechomoru a další muzikanti přešli třeba k Bromovi a Slováčkovi. Se všemi bychom se v Táboře příští sobotu měli setkat. Ke kapele jsem se vrátila i po dvouleté spolupráci s německou skupinou, a když Boris loni zemřel, chopila jsem se vedení, protože jsem nechtěla, aby kapela zanikla.
Slyšela jsem, že jste ale ještě tady v Čechách měla našlápnuto do televize i rádia. Je to pravda?
Tak ano, něco bylo, jenže jsem pořád byla pryč, takže jsem se v tom zrovna nehýčkala. Ostatně neměla jsem ani zájem. Měla jsem dělat s panem Janečkem, ale ani to se mi nelíbilo a vycouvala jsem z toho a odjela. Pro mne byla důležitější svoboda než zdejší komunistická kultura.
Hrála jste si někdy s myšlenkou emigrovat?
Samozřejmě mě to občas napadlo. Ale byli jsme venku relativně často, tak jsem si za sebou nechtěla zabouchnout dveře.
Hrajete převzatý repertoár, není vám líto, že jste se neproslavila vlastním?
Nikdy jsem nelitovala, že jsem se nedala na sólo dráhu a nikdo pro mne neskládal ty úžasný Holky z naší školky. A to říkám se vší úctou ke všem skladatelům. Ale tohle jsem já zkrátka odmítala. Ostatně nikdy jsem nebyla tak ambiciózní, abych toužila stát se mediálně známou zpěvačkou. Raději jsem chtěla svobodně jezdit po světě.
Z vašich slov patrný názor na českou hudební scénu z dob rozvíjejícího se socialismu, ale co nyní? Pozorujete nějaké příjemnější změny? Pomůže například SuperStar?
Určitě je skvělé, že tahle soutěž provětrá stojaté vody. Myslím, že v českém šoubyznysu máme stále stejné tváře, a je bezesporu nutné, aby mezi sebe pustily mladé. Ještě si pamatuji, jak mne ředitel Pragokoncertu nacpal do Intertalentu. Naštěstí jsem ale odjela a nemusela tak absolvovat další kola. Všeobecně podobné soutěže nemám ráda. Je lepší, když si každý zpěvák cestu prošlape sám, od klubů až nahoru k úspěchu.
Kterého interpreta ráda zpíváte?
To je různé, nejvíc ale inklinuji k soulu a blues. Dělat ale musím všechno, tak třeba zazpívám i Tinu Turner.
Alena Šatrová
Zdroj: Táborsko, 6. května 2005